Bohuslav Balcar: O „SYMBIÓZE" LINGVISTIKY A PUBLICISTIKY

09.7 2015
Vydávání knižních publikací, které se stane povoláním a zdrojem obživy, může vzniknout různě. Někde je to třeba dlouhodobá rodinná tradice, někde zcela nový podnikatelský záměr. Zajisté existuje ještě více různých způsobů, jak se „narodí“ nové nakladatelství. V případě toho našeho malého rodinného nakladatelství stála na počátku snaha poskytnout lidem pracujícím v oblasti cestovního ruchu pomoc v cizojazyčné komunikaci v tomto oboru. Tak přišel na svět náš první titul – Odborný česko-německý konverzační slovník cestovního ruchu, který hned po vydání zaznamenal poměrně značnou odezvu a začali se o něj zajímat nejenom ti, kdo pracují přímo v „branži“, ale i odborné školy (dnes se podle něj na některých i učí). Také mnozí zájemci z řad veřejnosti si chtěli osvojit něco ze slovní zásoby pro své cesty do zahraničí, a tak jsme se rozhodli vydat stejný slovník i v česko-anglické verzi, přestože jsem ten původní sestavoval hlavně s myšlenkou na potřeby odborníků. Podnětem pro tuto druhou verzi byly kladné ohlasy a recenze v odborných časopisech týkajících se různých oblastí cestovního ruchu jako například gastronomie a hotelnictví, organizace cestovního ruchu a jiné. Velkým povzbuzením bylo i to, že jsem při svých tlumočnických akcích na několika místech v nedalekém sousedním Bavorsku objevil náš slovník v knižních přihrádkách v kancelářích některých pánů starostů.

Pak už byl nasnadě další krok – přemýšlet o tom, co prospěšného by se opět dalo sepsat a vydat. Ten pocit prospěšnosti asi hraje v dalším vývoji směrem k vzniku nakladatelství velkou roli. Vydávání knih, jak říkají Němci „ins Blaue“, tedy naslepo s nadějí, že se vydaný titul někomu snad zalíbí a koupí si jej, pro nás nikdy nebylo na pořadu dne. A tak dalším titulem, který je jakousi „vlajkovou“ lodí naší edice nazvané „Kontakty“, se stal čtyřjazyčný tematický slovník „Evropská agenda“. Jeho uživatelé mají možnost si ve třech světových jazycích (A, N, F) v padesáti kapitolách osvojit slovní zásobu, která jim umožní konverzační nebo písemný styk s příslušníky jiných států Unie v tématech od údajů o Evropské unii, jejích cílech i historii, přes názvosloví z oblasti ekonomie, politiky, ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí, bezpečnosti, až ke kultuře včetně folkloru, náboženství, sportu, veřejně prospěšné činnosti atd. Velkým povzbuzením pro práci, jež se zpočátku jevila jako zábava, ale v některých okamžicích na člověka doléhala jako docela těžké břímě, když se vkrádaly pochybnosti, zda se jedná skutečně o práci pro někoho prospěšnou, byla předmluva, kterou do našeho slovníku napsal velvyslanec Evropské komise v ČR pan Ramiro Cibrian (to bylo v době, kdy se ČR připravovala na vstup do EU). A poté jsme dostali ještě další impulz práci dokončit – doporučení vepsané také za titulní stranu slovníku – od pana Pierre-Louise Lorenze, velvyslance Lucemburského velkovévodství, jež v té době právě předsedalo Evropské unii. Když jsme slovník slavnostně prezentovali a pokřtili v Evropském domě v Praze, zúčastnilo se tohoto křtu mnoho osob, jejichž uznání nás s konečnou platností přesvědčilo o tom, že je to věc prospěšná i pro jiné země. Kromě našeho vlastního vydání a zvláštního vydání pro nakladatelství Ekonomia se náš slovník objevil i v Bulharsku při jejich vstupu do EU v bulharsko-anglicko-německo-francouzské verzi.

Z pocitu a nakonec i přesvědčení, že bude prospěšné, aby se veřejnost více dozvěděla o své historii, která byla dlouho vykládána mírně řečeno nepřesně a neúplně, jsme nejprve zakoupili autorská práva ke knihám chodského spisovatele Jana Vrby – „Chodský černý týden“ a „Chodský bílý týden“. Hlavně ta druhá, popisující osvobození americkou armádou a přinášející i řadu fotografií z těchto okamžiků, neměla po svém vydání v r. 1947 už nikdy vyjít. Nám se ji podařilo od té doby vydat jako prvním v r. 2001 a byla ihned rozebrána. A to byl také impulz k tomu, aby se mé dávné přání získat co nejvíce informací o temné době okupace i o našich osvoboditelích a podělit se o to s ostatními, začalo uskutečňovat.

Když jsme v roce 1974 založili „Běh osvobození Haltravy“ jako upomínku na vylodění v Normandii, od něhož tehdy uplynulo 30 let, považoval jsem tento počin za úspěch, jehož pokračování jsem si stěží mohl představit. Až na Haltravu, na horský hřeben Českého lesa, táhnoucí se nad Chodskem, došla z normandských pláží 90. americká pěší divize, aby ještě tady, jen několik dní před koncem války, svedla krvavé boje. Byla předvojem dalších jednotek US Army, které v jejích stopách od Aše až k Českému Krumlovu vstoupily do českého vnitrozemí, aby sem přinesly svobodu. Teprve po roce 1989 jsme mohli pod název našeho závodu připojit zasloužený dovětek: „Thank you, boys!“ jako malé poděkování za jejich velký čin.

Dnešní mladá generace, „odkojená“ září počítačových obrazovek, si stěží může představit tu informační bariéru, bránící nám tehdy v získávání informací. Jedna z mála příležitostí, jak se dozvědět více o bojové cestě jednotek US Army do naší vlasti, se mi naskytla v roce 1979, kdy jsem se setkal s Mattem Konopem, colonelem 2. US (Indianhead) pěší divize, jehož prarodiče pocházeli z Čech. Toho v Domažlicích vítaly davy nadšených obyvatel, kteří mu radostně děkovali a nosili ho na ramenou. Společná setkání pokračují i v dnešních dnech. Jeden z plukovníkových vnuků našel dědův válečný deník a podle textu připravil svou „One man show“ o jeho bojové cestě z Normandie až k nám a slaví s ní úspěch po celých Spojených státech. V závěru ukazuje vydání naší knihy s kopií věnování a podpisem, které nám tehdy při své návštěvě plukovník vepsal do původního Vrbova vydání. Své představení jeho vnuk končíval slovy: „A kruh se uzavřel, když jsem objevil v jednom pražském knihkupectví tuto knihu s kopií fotografie a s věnováním!“

Když jsme se po představení u nás v Domažlicích setkali u kávy, otevřel jsem před ním originál prvního vydání z r. 1947 s vlastnoručním věnováním podepsaným jeho dědou! Dojetí bylo asi takové, jaké bylo tehdy v r. 1979, když se plukovník Konop v knize na fotografii poznal. Vnuk chvíli zůstal zcela tiše sedět a pak knihu uchopil a doslova posvátně dědův podpis pohladil a tiše pronesl: „A teď se uzavřel druhý kruh!“ Od té doby jsme v živém písemném styku, letos byl na oslavách osvobození v Plzni a v Domažlicích s maminkou (plukovníkovou dcerou) a bratrem. Svou „One man show“ prezentoval i v Klenčí pod Čerchovem, odkud jeden z předků jeho dědy pocházel a nyní ji končí popisem toho, jak si mohl pohladit dědův originální podpis, slovy: „A tak se uzavřel druhý kruh!“ Na domě v Domažlicích byla 5. května 2015 odhalena pamětní deska plukovníku Konopovi s plastickým reliéfem v podobě oné fotografie.

Někde v těchto chvílích jsme si uvědomili, že se musíme, třebaže až po 70 letech, anebo právě proto, pokusit zachytit vše ze vzpomínek žijících veteránů, posbírat v podobě písemností a fotografií, aby tím bylo možné obohatit, co již existuje z dřívějších dob a společně to uchovat pro poznání a poučení příštích generací. K původním článkům publikovaným v regionálním tisku a popisujícím bojovou cestu jednotlivých amerických jednotek, které v první vlně osvobozovaly západní Čechy, a ke sborníku „Hvězdy a pruhy nad Chodskem“ a „Chodsko ve stínu hákového kříže“ v naší edici „Paměť/Memory“ přibyl celý projekt nesoucí název „Z Normandie přes Ardeny až k nám“. Ten má několik segmentů: knižní publikace o osvobození jednotlivých míst, foto – video – show se stejným názvem, vydání velkého víceletého kalendáře s týmž názvem a popis toho, kudy se jejich cesta ubírala. V jeho rámci jsme do dnešního dne vydali 14 titulů pojednávajících o osvobození jednotlivých míst západních Čech armádou USA včetně takových, kde se zastavila na tehdejší demarkační linii, tedy od Aše zatím až do Blatné. V plánu jsou i další místa dále na jih až k Českému Krumlovu.

Velkým tématem našich novinových článků byla také legendární „Operation Cowboy“, jež má ve válečných memoárech velmi čestné místo. Při ní ochránili američtí vojáci stádo ušlechtilých lipicánských koní ze světoznámě proslulé Španělské jezdecké školy ve Vídni, které ukrývali nacisté v městečku Hostouni na Domažlicku. Akce se stala dokonce námětem jednoho hollyvoodského velkofilmu a my ji nyní zpracujeme v nové publikaci. Španělská jezdecká škola ve Vídni s bílými lipicány je oficiální součástí světového kulturního dědictví.

Tak se z původně novinových článků zrodila celá série knižních titulů. Vydáváme je nyní s přesvědčením, že se již stalo naším posláním seznamovat veřejnost pomocí literatury faktu s informacemi o osvoboditelích západní části Čech, které doposud nejsou příliš známé a vybídnout ji k tomu, aby si uvědomila, že když tedy naši rodiče a prarodiče vítali na západě Čech (s výjimkou většiny sudetoněmeckých spoluobčanů) americké vojáky, vítali opravdové hrdiny, dobře chápající své poslání vybojovat daleko od svého domova (i když nikdy bezprostředně ohroženého a poničeného) vítězně boj proti Hitlerovi. O jejich přesvědčení svědčí to, že v US Army nikdy nebyly proti zbabělosti vlastních vojáků nasazovány tzv. „zadržovací jednotky“, střílející nemilosrdně ty, kteří opustili své pozice, jako tomu bylo v německé i sovětské armádě, že se neřešily případy přeběhlictví na stranu nepřítele (jako např. ve vztahu Rudá armáda a Vlasovci). Oblíbeným rčením amerických vojáků bylo: „Přišli jsme nakopat Hitlerovi zadek!“ A toto předsevzetí s maximálním nasazením plnili a neváhali za naši svobodu velmi mnoho obětovat – i své životy!. Jako tehdy, také dnes stále platí: „Thank you, boys!“

Badatelská práce o dějinách osvobození, které se stalo tématem našich publikací v projektu „Z Normandie přes Ardeny až k nám“, by nebyla možná bez využití cizích jazyků. Aby byly naše publikace co nejkompletnější, je třeba získávat informace z nejrůznějších zdrojů, od studia cizojazyčných tištěných materiálů až po internet. Je zajímavé, že některé události z období války jsou v pramenech dostupných v jednom cizím jazyce podány mnohem důkladněji, než je tomu v jiném. V některých případech jsou prameny v německém jazyce (často i v ruském), mnohem podrobnější než v jazycích západních Spojenců (anglické a francouzské zdroje).

Tak se dostáváme na závěr k objasnění názvu našeho příspěvku o „symbióze“ lingvistiky a publicistiky.

Domažlice, 6. květen 2015

***************************

Další informace o titulech vydaných nakladatelstvím RESONANCE i s náhledy obálek knih najdete ZDE,
anotaci knihy Bohuslava Balcara PROLOG MÍSTO EPILOGU pak ZDE.

Komentáře

cnggacnr

14.5 2017

wRuY49 <a href="http://uzhcxsexcpjj.com/">uzhcxsexcpjj</a>, [url=http://hpghbtdeushe.com/]hpghbtdeushe[/url], [link=http://esoctokeluwa.com/]esoctokeluwa[/link], http://daoheotcblrm.com/

Přidat komentář

Akce

ANGLIČTINA Základy překladu II

Datum konání: 02.1 2018
Seznam akcí
European Commission International Federation of Translators Asociace konferenčních tlumočníků v ČR Komora soudních tlumočníků ČR Česká komora tlumočníků znakového jazyka Obec překladatelů Svaz českých knihkupců a nakladatelů Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Filozofická fakulta UMB v Banskej Bystrici Svět knihy Opus arabicum Slovenská spoločnosť prekladateľov odbornej literatúry Pražský Literární Dům iLiteratura STAR Group Paraple Centrum

O JTP

JTP je nezávislá, dobrovolná, profesní organizace profesionálních tlumočníků a překladatelů otevřená všem, kteří chtějí podpořit její činnost. JTP byla založena v roce 1990, aby hájila profesní, pracovně právní a sociální zájmy svých řádných členů, napomáhala jim k dalšímu vzdělávání, propagovala je na trhu práce a informovala je o pracovních příležitostech. JTP dbá na povznesení společenské prestiže profese i kvality překladu a tlumočení. JTP je členem Mezinárodní federace překladatelů FIT.


Více

Kontakt

Senovážné náměstí 23,
Praha 1, 110 00

Tel.: 224 142 312
Tel.: 224 142 517
E-mail: JTP@JTPunion.org


NÁVŠTĚVNÍ DOBA (PRÁZDNINOVÁ):
Od 1. 7. do 3. 9. 2017 včetně funguje sekretariát JTP
pouze ve středu od 13 do 17 hod.
Do 30. 6. a od 4. 9. 2017:
pondělí a středa 13.00 - 17.00 hod.
úterý, čtvrtek a pátek 10.00 - 12.00 hod.
 

Napište nám